Ulice, kandelábr,
tlampač, svítání,
vítejte v bláznově
plkání.
Viděl jsem Mohameda
vyprávěti Kristu,
že chtěl mu někdo
udělati bystu.
Bláhový! Nevěda
zákazu zobrazování
musel čelit biči,
podlehl ukamenování.
Viděl jsem Krista
plavat u dna,
Marie z toho byla
velmi smutná.
Doufajíc v synovu
výjimečnost
před sousedy
upravila skutečnost.
Došel jsem až na
Země konec,
čekal tam na mě
malinkej Japonec.
Ať prý chvilku
počkám, bude to síla,
ani se neuklonil a
spolkla ho Godzila.
Pomáhal jsem
Noemovi stavět vor,
nakonec jsem s sebou
vzali i jeden mor.
Když prý všechno,
tak se vším všudy,
střelného prachu
aspoň tedy tři sudy.
Vím, jak to bylo s
Adamem a Evou,
s jejich v slizkého
hada důvěrou.
Skryt v houští,
nebyl slyšet ani vidět,
Adam odskočil si,
kousnut brečel, začal se stydět.
Byl jsem u narození
pana prezidenta,
na to bys dneska už
nesehnal producenta.
Doktor se radši
opil už cestou,
tušil, že uvidí
příšerku nehezkou.
To já nejvyššímu
poradil objímat stromy,
lhát co to jde,
vymýšlet pohromy.
Vím, jak to bylo s
vejcem a slepicí,
i to, kolik toho
máme společného s opicí.
Lidu sdělit to však
jen a pouze může
nejvyšší
představený naší zednářské lóže.
Už je světlo,
hraje rozhlas, lampa zhasla,
radost mi dělá
každá tvářička užaslá.